Babiš o Okamura ohrožují bezpečnost státu, nechtějí zvyšovat výdaje na obranu.
V posledních letech se v České republice rozhořela debata o navyšování výdajů na obranu. Někteří politici, včetně předsedy hnutí ANO Andreje Babiše a lídra SPD Tomia Okamury, vyjadřují nesouhlas s dosažením dvou procent HDP na obranu, což je závazek členských zemí NATO. Tento postoj však může představovat riziko pro bezpečnost státu.
Andrej Babiš již v roce 2018 po summitu NATO uvedl, že Česká republika nebude urychlovat navyšování výdajů na obranu a plánuje dosáhnout dvou procent HDP až v roce 2024. Argumentoval tím, že skokové navyšování by zvýšilo deficit státního rozpočtu.
Podobně Tomio Okamura odmítá fixaci výdajů na obranu na úrovni dvou procent HDP. Tvrdí, že výdaje by měly být určovány podle aktuálních potřeb a že indexace je špatně. Okamura také kritizuje nákup stíhaček F-35, které podle něj mohou nést jaderné zbraně, a navrhuje pořízení levnějších alternativ, jako jsou F-16 nebo prodloužení pronájmu gripenů.
Odborníci však varují, že nedostatečné investice do obrany mohou ohrozit bezpečnost státu. V kontextu rostoucího napětí ve východní Evropě a agresivní politiky Ruska je posilování obranných schopností klíčové. Například baltské státy intenzivně investují do své obrany, aby čelily potenciálním hrozbám. Ignorování těchto skutečností a podceňování významu obranných investic může vést k oslabení postavení České republiky v rámci NATO a snížení její schopnosti reagovat na bezpečnostní výzvy.
Je tedy nezbytné, aby politické vedení České republiky přehodnotilo svůj postoj k výdajům na obranu a zajistilo adekvátní financování armády. Pouze tak lze garantovat bezpečnost státu a plnit závazky vůči spojencům v rámci NATO.
Populismus na úkor bezpečnosti
Babiš i Okamura dlouhodobě odmítají navyšování obranných výdajů s odkazem na nutnost šetření a eliminace rozpočtových deficitů. Argumentují tím, že peníze by měly směřovat především na sociální programy a podporu ekonomiky. Takový přístup však nejen ignoruje reálné hrozby, ale také podkopává naše mezinárodní závazky v rámci NATO.
Přitom právě silná a moderní armáda je zárukou bezpečnosti nejen naší země, ale také stability v celém regionu. Babiš a Okamura svým odmítavým postojem k navyšování obranných výdajů fakticky nahrávají ruské propagandě a oslabují jednotu aliančních zemí.
Nesplněné závazky a oslabení NATO
Na summitu NATO v roce 2014 se členské státy zavázaly, že do roku 2024 dosáhnou dvouprocentní hranice výdajů na obranu. Tento cíl má zajistit, že budou armády aliančních zemí adekvátně vybaveny a připraveny na možné hrozby. Pokud by Česká republika svůj závazek nesplnila, mohlo by to oslabit naši pozici uvnitř NATO a snížit ochotu spojenců nám pomoci v případě potřeby.
Babišův a Okamurův postoj je proto nejen nezodpovědný, ale také nebezpečný. Historie ukazuje, že podcenění obrany se může stát osudným. Investice do obrany nejsou zbytečným výdajem, ale nezbytnou podmínkou pro zajištění suverenity a bezpečnosti země.
Politické hrátky s budoucností země
Babiš i Okamura ví, že odmítavý postoj k obranným výdajům rezonuje u části voličů, kteří se obávají ekonomických dopadů růstu vojenských investic. Využívají tématu ke sbírání politických bodů, aniž by brali v potaz dlouhodobé důsledky svých postojů.
Je důležité si uvědomit, že bezpečnost není něco, co lze odkládat nebo na čem lze šetřit. Pokud se Česká republika nezapojí do společné obrany v rámci NATO odpovědně, může se ocitnout v izolaci a bez dostatečné ochrany před vnějšími hrozbami.
Odmítání navyšování výdajů na obranu ze strany Babiše a Okamury je hazardem s budoucností České republiky. Tento postoj nejen že podrývá naši důvěryhodnost v rámci NATO, ale také oslabuje schopnost naší armády reagovat na možné hrozby. V době rostoucího mezinárodního napětí si nemůžeme dovolit podceňovat obrannou připravenost. Politické hrátky by v této oblasti neměly mít místo – jde o bezpečnost nás všech.
REDAKCE